Autor: Ondráš Přibyla (2017)
Aktualizace a korektura: Petr Sucháček (2021)

Od svých prvních pokusů učit NVC jsem si uvědomoval, že bez tréninku to nejde. A jako jednu z prvních věcí jsem začal vytvářet kartičky pocitů a potřeb. Ty zásadně usnadňují trénink zejména v době, kdy člověk ještě nemá vybudovanou dobrou slovní zásobu pro svoje vlastní prožívání. Pak mi začalo docházet, že s kartičkami si lze hrát – sám či ve dvojici.

Sepsal jsem tedy hry a cvičení, které nejčastěji používám sám, nebo je zadávám účastníkům workshopů. Momentálně představuji 4 hry, jejich pravidla a možné variace. Předpokládám, že časem budu jejich seznám já, nebo další lektoři, doplňovat a rozšiřovat.

Než se do toho pustíte, jedno bezpečnostní varování: je zásadní rozdíl mezi tréninkem a reálným životem. Při tréninku věnujte pozornost rozvoji sebe, v reálném životě buďte maximálně přítomní tomu, co se děje, a jednejte s tím v souladu. Žádný z vašich přátel neocení, když si z něj uděláte tréninkovou pomůcku bez jeho svolení. Pokud tedy chcete trénovat, berte svoje partnery vážně.

Reflexe dne – pocity

Základní varianta: Zeptejte se sami sebe: Jak jsem se dneska měl/a? A s touto otázkou začněte procházet kartičky pocitů a sbírat si pocity, které jste ten den zažili. Pak si kartičky vyskládejte před sebe (třeba do časové osy) a věnujte chvíli klidnému pohledu na svoje emoce. Můžete si zkusit všimnout, jaké pocity máte, když se na své minulé emoce takto podíváte.

Variace 1: Namísto celého dne můžete volit kratší úsek (poslední hodina), nebo delší (týden, měsíc apod.).

Variace 2: Cvičení ve dvojici. V podstatě jde o rozšířenou odpověď na otázku „Jak ses dneska měl/a?“. Při cvičení ve dvojici je důležité věnovat druhému plnou pozornost. Když vypráví o svých zážitcích a s nimi spojených pocitech, je ideální pouze naslouchat a nepřerušovat.

Co tímto trénujete? Kromě slovní zásoby pro pocity ještě několik důležitých věcí: cvičíte si sebe-uvědomování a citlivost k sobě. Cvičení může pomoct získat odstup od svých emocí a uvědomit si, že jsou důsledkem minulé situace a nemusí být užitečné si je dál nést. Při cvičení s partnerem navíc trénujete svoji schopnost mluvit srozumitelně o sobě a svých pocitech a naslouchat druhému, když dělá totéž.

 

Reflexe potřeb

Základní varianta: Zeptejte se sami sebe: Jaké svoje touhy a potřeby mám v poslední době naplněné a jaké ne? S touto otázkou začněte procházet kartičky potřeb a třiďte je na hromádky podle toho, zda potřeby prožíváte jako naplněné, nenaplněné, smíšeně a na ty potřeby, ke kterým momentálně nemáte zvláštní vztah.
Pak si kartičky vyskládejte před sebe, jakoby to byly kontrolky. Užijte si pohled na ty, které svítí zeleně a přinášejí vám radost. U těch, které svítí červeně (máte nenaplněné) si řekněte, jestli to tak chcete. Někdy třeba víte, proč odkládáte odpočinek nebo setkání s přáteli a to, že tyto potřeby prožíváte jako nenaplněné, vám momentálně nevadí.

Objevíte-li, že nějaké potřeby máte nenaplněné a chcete to změnit, můžete začít přemýšlet nad strategiemi.

Variace 1: Pro reflexi potřeb si můžete vymezit jen nějakou oblast života (osobní, pracovní ad.), nebo časové období (den, týden apod.).

Doporučení: Ve standardním balíčku potřeb chybí některé např. zdraví a fyzická kondice, které jsou v dlouhodobém kontextu důležité. Pro tohle cvičení si je doplňte.

Co tímto trénujete? Především uvědomování si svých potřeb, tedy toho, po čem v životě toužíte. Nebuďte překvapení, když ve vás tohle cvičení bude vyvolávat emoce, třeba i nepříjemné. Neuvědomovat si, co člověk chce, je způsob, jak sám sebe otupit a znecitlivět. Potíž je v tom, že necitlivost k sobě, či druhým je pravým opakem živosti. V určitém smyslu si tedy díky tomuto cvičení můžete jasněji uvědomovat, jak žijete a že vůbec žijete.

Budete-li cvičení pravidelně opakovat (např. jednou týdně), můžete díky němu dobře sledovat i vývoj svého života.

 

Reflexe situace – pocity a potřeby

Kontext: Pracujte s konkrétní situací, která se stala. Někdo něco řekl, nebo udělal, a ve vás se objevily emoce – ať už příjemné, nebo nepříjemné. Pro cvičení je důležité zaměřit se na jeden konkrétní moment, nikoliv přehrávat si situaci jako příběh a sekvenci mnoha (ne)uspokojivých zážitků. Zpracováváme prostě jeden moment po druhém.

Fáze 1:

Pozorování: Co kdo řekl, či udělal?

Pocity: Jak jste se v té chvíli cítili? (kartičky pocitů)

Fáze 2:

Interpretace: Vaše pocity souvisí s tím, jak chování daného člověka interpretujete, jaké si myslíte, že jsou jeho motivy atd. To jsou všechno vaše myšlenky, které mohou být správné, mylné, mohou popisovat jen část toho, co se skutečně děje. Ale hlavně: druhý člověk nad nimi nemá moc. Vy ano. Pojďte si tedy uvědomit, jak situaci interpretujete a jakou roli vaše interpretace hrají v tom, že se cítíte tak, jak se cítíte. Můžete si dokonce svoje interpretace ověřit tak, že se druhého zeptáte.

Potřeby: Vaše pocity také souvisí s vašimi touhami a potřebami. Pojďte si uvědomit a pojmenovat, jaké jsou vaše potřeby (kartičky potřeb) a jasně vidět, jaké potřeby stojí za vašimi strategiemi.

Fáze 3:

Strategie: Aneb co jsem udělal/a a co bych mohl/a příště udělat jinak? Na základě uvědomění si vlastních potřeb můžete uvažovat o jiných strategiích, které by vám posloužily lépe, nebo které by byly snadněji přijatelné pro ostatní, kterých se tato situace týká.

Co trénujeme? Především přijímání zodpovědnosti za svoje prožívání situace, svoje pocity a potřeby. Učíte se vidět jasně příčiny a následky, tedy to, že váš pocit není důsledkem toho, že druhý je pokažený, ale pramení z několika zdrojů: z chování druhého (pozorování), z vaší interpretace tohoto chování a z vašich potřeb v dané situaci. Kromě toho se učíte uvědomovat si sami sebe.

 

Rákosníček

Hra ve dvojici: Vyberete si náhodnou potřebu (X) z kartiček potřeb a zeptejte se druhého: „Kdy jsi v poslední době prožíval potřebu X jako naplněnou?“. Necháte druhého povídat a sami posloucháte. Až skončí, vyměníte si role.

Varianty otázky:

Kdy jsi prožíval kvalitu X hustou tak, že by se dala krájet?

Kdy jsi ve svém životě nejvíce prožíval potřebu X jakou naplněnou?

Zaměření pozornosti: Při odpovědi na danou otázku se spíše než na určení přesného data (kdy) zaměřujeme na příběh/strategii (jak a co se dělo, že jsem prožíval X jako naplněnou) a na napojení se na kvalitu X.

Co trénujeme? Dovednost napojení se na potřeby a uvědomění si, že potřeby mohu prožívat nejen jako nenaplněné touhy, ale i jako naplněné. Zároveň trénujeme naslouchání a empatii/porozumění světu druhého člověka.


Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons BY-SA, takže můžete šířit a upravovat, ale vždy prosím uveďte zdroj, tzn. autor Ondráš Přibyla, a zachovejte licenční podmínky (označte BY-SA upravené a dále šířené dílo).