Rozumím tomu, co je pro mne v danou chvíli skutečně důležité? Někdy je těžké se v sobě vyznat. Příběh o neumytém hrnku přináší inspiraci kudy na to. Vcelku užitečné cvičení…

Něco podobného jste asi zažili. On nechává hrnek pravidelně ráno na lince místo, aby ho dal to myčky, a odchází do práce. Ji to zlobí. Večer si o tom promluví. Byla by ráda, aby po sobě hrnek uklízel. Slíbí to. Ráno ona najde hrnek zase na lince. Rozčílí se. Přece jí slíbil, že ho dá do myčky. Večer se o tom baví, ale diskuze se motá v kruhu, nedostanou se dál než minule, že je třeba uklízet. Oba chápou, že nejde o hrnek, ale o obecnější lidskou potřebu, kterou nazývají „potřeba pořádku“. Nebo ne?

Pojďme to otestovat. Každou potřebu lze naplnit tisícem strategií. Zkusme tedy najít jinou strategii, která by naplnila potřebu pořádku. Tak třeba startegie „hrnek uklidí sama.“ zajistí pořádek. Ale ona nebude spokojená, a tedy nejde tu o potřebu pořádku, přestože to tak na první pohled mohlo vypadat.

Co jí tedy chybí? Potřebuje podporu v péči o společné útulno? To by nebylo překvapivé, protože opravdu zastává většinu domácích prací. Zkusme tedy znovu najít strategii, která by naplnila potřebu podpory – a uvidíme jestli jsme na správné cestě. On navrhne, že jí zaplatí paní na pomoc s úklidem. To je další možný způsob naplnění potřeby podpory. Bude spokojená? Pokud ano, šlo o potřebu podpory.

Možná tento návrh spokojenost nevyvolá a oni budou muset pátrat po potřebách ještě hlouběji. Mohlo by jít třeba o respekt – na něčem jsme se domluvili, tak to dodržujme. Mohlo by jít postě o potřebu komunikace, být vnímána. Večer nemívají čas si povídat o dni, důkazem, že ji poslouchá, je vyslyšení jejího přání o uklizeném hrnku… Nejde o hrnek, ale spíš o kvalitu komunikace. Hrnek a uklízení jsou jen věci, na které se napětí projevilo. Pokud na to nepřijdou a budou se bavit o hrnku nebo o pořádku, problém nevyřeší a napětí nepomine. Když se jim podaří najít potřebu, o kterou skutečně jde, řešení přijde samo.

Pro úplnost se podívejme na potřeby, které se projevují v jeho „nepozornosti“ a „zapomínání“ hrnku na lince:

Slíbil hrnek uklidit, není to tak těžké. Zapomněl. A zapomněl i další den… Celý den je v práci a vrací se do uklizeného bytu. Má pocit, že tu nic neovlivňuje, že to není jeho prostor. Moci nechat hrnek ležet tam, kde odpadne od ruky, to je možnost obydlet prostor. Tady jsem doma, zde se mohu uvolnit. Aneb si tím podvědomně naplňuje potřebu autonomie, rozhodnout se sám. Diskuse o uklízení zná od maminky…

Pokud na tyto důvody svých pocitů nepřijdou, pokud se nepodaří je říci a vzájemně se slyšet, stane se drobnost s hrnkem předmětem nekončících debat a špatných pocitů. Když na to přijdou, dokáží najít jiné způsoby jak si projevovat respekt a jak si umožnit zažít svobodu ve svém prostoru. Testovat různé strategie pro ověření důvodů, proč chci, to co chci, je jedna z možností jak si porozumět a být tak srozumitelným i pro druhé.

Eva Malířová