Autoři: Petr Sucháček, Jan Nehyba

V prvním, příběhovém, příspěvku jsme se na práci s Enemy Image dívali skrze příběhy velikánů nenásilí. V druhém příspěvku bychom rádi nabídli metodický pohled na to, jak se snažíme se svými obrazy nepřátel pracovat my dva – Jan a Petr. Než se dostaneme k step-by-step procesu – podobně jako u smutnění, chceme věnovat pár řádek tomu, proč nám přijde důležité a užitečné s našimi obrazy nepřátel pracovat, i když zrovna nemáte ambice být další Gándhí. Anebo máte.

Proč chtít s obrazy pracovat?

Jedním z pilířů nenásilné komunikace je sebenapojení (self-connection). Být v kontaktu se sebou samým znamená mít přístup k tomu, co právě teď prožívám – jaké jsou mé pocity, jaké mé potřeby jsou aktivní. Pokud s sebou nosím obraz druhého jako nepřítele, nejenom, že je prakticky nemožné empaticky se spojit s tímto “nepřítelem”, ale tento obraz tvoří dokonce překážku na cestě spojení nás se sebou samými.

Když si druhé lidi, nebo celou skupinu lidí, zredukujeme na nepřátele, je to způsob, jak nakládat s reálnými odlišnostmi. Jak si komplexitu světa zredukovat na černou a bílou, udělat ve věcech jednou provždy jasno a činit jasná a nezpochybnitelná řešení situací. Konečná řešení. A nuance, detaily, proměny druhých a/nebo situací, ve kterých se nacházíme, opomíjet. Vždyť jsou to přece nepřátelé! V dnešní době obzvlášť není třeba historických paralel, abychom ilustrovali tragičnost tohoto způsobu bytí ve světě.

Hra potřeb

“Connection before Correction” je jedna z manter nenásilky. Nejprve se spojit se sebou i s druhými a až poté navrhovat postupy, které vycházejí z tohoto napojení. Práce s obrazem nepřítele je v jistém smyslu hra potřeb a připomíná nám snahu reálně žít hned několik principů a předpokladů praxe nenásilí.

Jaká hra potřeb? Někoho nálepkovat, soudit, nebo považovat ho za nepřítele je vyjádřením toho, že některé naše potřeby nejsou naplněny, ba dokonce samotný akt tohoto souzení z naší strany je pokus naplnit nějaké naše potřeby. Z druhé strany činy, který druhý dělá a my je soudíme, jsou také pokusem naplnit nějaké jeho potřeby, jakkoli s tím možná hrubě nesouhlasíme…

Spojit se se všemi těmito potřebami je cesta, jak postupně odblokovat svou cestu sám k sobě a ke svému prožívání a nezaseknout se na neměnném a jasném a nezpochybnitelném obrazu nepřítele. Dokonce je příležitostí být s tímto obrazem v kontaktu a případně jej proměňovat, pokud se naše prožívání kolem druhého změní. Pojďme to vyzkoušet a uvidíme, kam nás to zavede!

Protokol

Poznámky k protokolu: 

• Berte tento postup jen jako váš výchozí bod k hledání vaše osobního přístupu k představám o nepříteli a nenaplněných potřebách. 
• Doporučujeme možná hned na poprvé nezačínat s tím největším obrazem nepřítele, který v sobě máte.
• Také prosím nepočítejte s tím, že procházení protokolu funguje jako nějaká guma, která vám pomůže 100% váš obraz vymazat. 
• V různých kontextech a časech se vám může vracet, byť možná s menší intenzitou. Ale to už možná budete schopni identifikovat, že to je váš obraz nepřítele a ne nepřítel. Proto je dobré se po těchto momentech, kdy se takto predstava nepřítele vrátí, si znovu projít postupem a proměnit tak další kousek vašeho obrazu. 
• V protokolu používáme “napište…”. Možná, že vám bude lépe fungovat “řekněte si nahlas…”, nebo poproste kamaráda*ku, vysvětlete mu*jí, co chcete dělat a pak to říkejte nahlas mu*jí. Hledejte, jak vám to funguje nejlépe.
• Připomínka: empatie není sympatie ani souhlas s jednáním druhého (viz první část blogu)

1. Napište si odsuzující myšlenky, kterou máte o někom jiném. O někom, koho považujete za nepřítele. 

Může to být něco, co si o té osobě myslíte, nebo věříte, že je to zcela pravda. Můžete si vybrat někoho, koho osobně znáte, popřípadě někoho, kdo je v nějaké politické či jiné významné pozici, jehož jednání vás ovlivnilo.

2. Vzpomeňte si na situaci, kdy dochází k tomu, že danou osobu odsuzujete. Napište si to, co ve skutečnosti říká, nebo dělá.

Snažte se o čisté pozorování oproštěné od jakékoli interpretace, či hodnocení.

3. Jaké vaše potřeby nejsou v souvislosti s jednáním této osoby naplněné? Jak se cítíte, když tyto potřeby nejsou naplněné? 

Prozkoumejte to opakovaně a do hloubky, abyste si dopřáli pocit úlevy ze spojení se sebou samými (se svými potřebami a pocity). Pokud se pocit úlevy nedostavuje, zkuste zkoumat, které další potřeby jsou možná ještě aktivní.

4. Prozkoumejte, jaké máte možnosti otevřít se soucitu/empatii vůči této druhé osobě. Jaké potřeby by se podle Vás tato osoba mohla snažit uspokojit tím, že dělá to, co dělá?  Jak se tato osoba může cítit? Prozkoumejte to opakovaně a do hloubky, abyste mohli zažít úlevu ze soucitu. Pokud se pocit úlevy nedostavuje, zkuste zkoumat jaké další potřeby by za jednáním mohly být. 

5. Ověřte si, do jaké míry jsou ještě intenzivní (živé) vaše původní odsuzující myšlenky.

Pokud jsou stále živé, tak se vraťte ke svým vlastním potřebám a pocitům a/nebo k potřebám dané osoby. Je-li vaše odsuzování stále živé, zvažte: jaké potřeby byste se mohli snažit naplnit tím, že se budete tohoto odsuzování držet? Jaké pocity v této souvislosti vznikají? Znovu se na sebe nalaďte a spojte se se svými potřebami, abyste si dopřáli určité úlevy.

6. Zkontrolujte, zda je odsuzování stále živé
   Pokud ne (ne tak silně), můžete protokol ukončit.
   Pokud ano, tak si projděte následující otázky:  

a) Existuje nějaký důvod, proč věříte, že vaše odsuzování je „pravdivé“?
Pokud ano, tak prozkoumejte, jaké potřeby mohou být naplněny díky tomuto přesvědčení a jaké potřeby mohou být uspokojeny tím, že byste se tohoto přesvědčení vzdali.

b) Bojíte se vyjádřit tyto odsuzující myšlenky?
Pokud ano, jaké potřeby se obáváte, že by tímto vyjádřením nebyly uspokojeny a jaké potřeby by naopak uspokojeny být mohly? 

c) Odsuzujete sám*sama sebe za to, že máte tyto odsuzující myšlenky?
Pokud ano, prozkoumejte myšlenky, které vám říkají, že nemáte mít tyto odsuzující myšlenky. Nalaďte se na své rozhodnutí, zda chcete stále pracovat na změně vašich odsuzujících myšlenek, nebo ne. Prozkoumejte všechny potřeby, které by mohly být naplňené díky tomu, že budete pokračovat na proměně odsuzujících myšlenek, nebo jaké potřeby by mohly být naplněny, pokud si podržíme tyto odsuzující myšlenky.

d) Zaměřte se na své pocity, potřeby a na jakékoliv prosby, které v tuto chvíli máte směrem k sobě, nebo k osobě, ve které vidíte nepřítele.
Napište si je. Připomínejte si své prosby k sobě a zkoušejte podle nich jednat. U proseb k druhé osobě zvažte, zda si je chcete nechat prostě pro sebe, nebo je při vhodné příležitosti druhé osobě sdělit.

Přeloženo a upraveno Petrem a Janem z originálu Transforming Judgments and Enemy Images od Miki a Inbal Kashtan.
Protokol ke stažení v .pdf z dílny Hany Švábíkové.

Může se stát, že ani po několikerém procházení protokolu se obraz nepřítele nemění. Nevadí. Možná by bylo příliš ohrožující/nepředstavitelné pro některé naše potřeby změnit byť jen čárku. Možná to bude chtít čas, větší kapacitu, nebo ochotu, nebo… Tak, či onak nám protokol postupně pomáhá být lépe v kontaktu sami se sebou, lépe si rozumět, mít jasno v tom, co se snažím svými odsudky chránit a vede nás k ochotě nevidět nás samé, svět a lidi v něm jen v černé a bílé a ke snaze hledat k sobě navzájem cestu. I přes naše rozdílnosti.