A “jako co” vypadá vaše empatie?
aneb didaktický experiment, který vyšel

Autor: Petr Sucháček

V jarním semestru 2021 jsem se přidal k týmu vyučujících, kteří na Fakultě informatiky MUNI vedou předmět Communication and Soft Skills, a bylo to skvělé rozhodnutí. Dostávám hromadu inspirace do své lektorské praxe a stejně tak je inspirativní sledovat, jaké to je pro studentky a studenty informatiky procházet kurzem, jehož obsah i forma jsou inspirovány rogersovským přístupem a je tak velmi vzdálený jejich typickým předmětům.

Co mám rád na workshopech v IT, ať už se jedná o výuku na FI, nebo setkání ve firmách, je typicky vysoce rozvinutá schopnost lidí precizně analyzovat (jak přesně to funguje?) a následně přemýšlet v systémech (jak se to vzájemně všechno ovlivňuje?). Proto, když se věnujeme modelům, či algoritmům fungování např. komunikace, skupiny pravidelně velmi dobře a rychle rozumí a umí domyslet důsledky toho, jak např. změna formulace z hodnotícího výroku do popisného jazyka ovlivní další konverzaci.

Mnohem náročnější pro tyto skupiny bývá přepnout z módu myšlení, do módu prožívání. To znamená přepnout z přemýšlení “jak to funguje”, do módu “jak to zažívám”, “jaké to pro mě je, když…”. Dost palčivě jsme si to uvědomovali v průběhu lekce věnované empatii, kdy byli naši studenti schopni skvěle analyzovat a rozpracovat pojem empatie do subjektivních myšlenkových map (viz níže), ale sdílení zážitků toho, jaké to pro ně je, když jsou v empatickém prostoru ze začátku vypadalo jako dlouhé ticho se zmatenými výrazy 12 obličejů na mé obrazovce (výuka samozřejmě probíhá na Zoomu).

Po krátké domluvě v lektorské dvojici jsme se rozhodli, že opravdu stojíme o to, aby naši studenti zkusili “vstoupit do těla” a uvědomit si, jaké to je, když empatii prožívají. V přípravě na hodinu jsme měli připravenou divnootázku, kterou jsme moc neměli v plánu použít, ale očividně na ni přišel čas, a tak se kolektorka Petra zeptala: “Tak to zkusme jinak… Možná to bude znít divně, ale… Jakou barvu má pro vás empatie? Jako co pro vás vypadá?”

[ticho a zaražené výrazy…]

Po chvíli první opatrná odpověď: “hmmm, tak jak když sedím v křesle a koukám se do krbu… a ten oheň v tom krbu má takové ty barvy. Tak tak nějak pro mne vypadá empatie.” 

Druhá navazuje: pro mě je světle modrá, určitě. Taková barva, když koukáte na moře a je vymetené nebe.” 

“Přesně!”, přidává se třetí, “úplně přesně tak!”. [chvíle ticha]

“Já to mám spíš jako táborák, než ten krb, ale ty barvy jsou podobné… Jsou tam ale ještě kámoši, pivko, možná taky kytara.” [další lidi na ZOOMu souhlasně kývají hlavami]. … “Já tam mám žlutou, jako západ slunce!”, dodává další student, který se doposud nezapojil. [chvíle ticha] 

“Pro mě je empatie šedá a nevypadá nijak. Já to nezažívám, nebo to na mě nemá vliv. Někde kolem se to asi děje, ale pro mě je to šedé.” [další chvíle ticha]. 

“Tyjo, to je hodně zajímavý, jak to máme každý jinak, co?”, zahlásí jeden z aktivních studentů.

Ano, je! Je to pro mě jako lektora extrémně zajímavé. 

Jak nám metafory pomohly dotknout se nějakých zážitků a sdílených kvalit, které v empatii zažíváme. Díky tomuto vstupu jsme si zadělali na velmi plodný (a dlouhý) dialog o tom, jak prožíváme empatii každý jinak. Např. jsme se ptali na to, co mají tyto obrazy společného, o jakých kvalitách mluví? Dostalo se nám hodně rychlé odpovědi: teplo, klid, bezpečí, přijetí. (máte to stejně, nebo jinak?). A mění se to nějak podle toho, na které straně empatie jste? [delší chvíle ticha] “Jojo…”, “ANO!”. A jak? “No já tam mám tu žlutou, žejo, ale kdybych chtěl empatii pro sebe, tak bych chtěl spíš oranžovou.” A co to v praxi znamená?…

Díky didaktickému experimentu, který tentokrát vyšel, jsme byli schopni vstoupit do světa prožívání i s těmi, kteří v tomto světě nejsou moc doma, necítí se v něm zcela komfortně, a někdy jim chybí i jazyk, kterým by to, co v něm potkávají, popsali. 

Díky otázkám “Jakou barvu má pro vás empatie? Jako co pro vás vypadá?” jsme byli s lidmi v naší skupině schopni projít procesem, na jehož konci každý odcházel s poměrně jasným obrazem: Tak toto je moje empatie, takto vypadá. Takto vypadá, když ji chci dostávat a takto, když ji chci nabízet.

Didaktický cíl tedy splněn. Praktická užitečnost “naučeného” v praxi zaručena.

P.S. Mrkněte na myšlenkové mapy empatie našich studentů. Můžete si taky nakreslit svou vlastní!