Autor: Radek Šíp

Na doslech je tu s námi rok!

A já bych se nyní rád spolu s Vámi za jeho roční existencí ohlédl.

Vznik

Celý projekt vzniká celkem překotně. Je březen 2020, čerstvě je vyhlášen první lockdown a nikdo moc neví, co má dělat. A zcela upřímně, ani my ne. Na šití roušek to moc nevidíme – ostatně já bych si k ní nejspíš přišil prst, a tak dění zatím jenom pozorujeme, a cítíme, jak v nás narůstá touha nějak přispět.

Začínáme si proto po večerech volat, skypovat i zoomovat a společně přemýšlíme nad tím, jak můžeme pomoct. Nechceme jenom kopírovat něco, co už existuje – linky důvěry už existují a na individuální terapeutické sezení zase většina nemá vzdělání. Na druhou stranu, něco přece dělat umíme, vždyť s lidmi pracujeme skoro každý den.

A pak se to pomalu začíná rýsovat! Ano s lidmi pracujeme, ale převážně ve skupinách! Naše silná stránka nespočívá v tom, říkat někomu, co má dělat, ale pomáhat vytvářet mezi lidmi takové prostředí, ve kterém mohou navzájem sdílet, cítit se bezpečně, poslouchat se a být spolu. Jenomže, dá se toto udělat i v onlinu? Jak? Může to vůbec fungovat? Stále je březen 2020 a to, že na podobné otázky budeme hledat odpovědi úplně všichni, zatím tuší málokdo.

A tak se odhodláváme to zkusit. Než s tím můžeme začít, je třeba udělat několik věcí. Někdo proto začíná zkoušet platformy a hledá tu nejlepší, jiní dávají dohromady webové stránky (které vznikají prakticky přes víkend) no a další na ně sepisují texty. Společná práce se vyplácí a 21. 3. 2020 spouštíme webovou stránku www.nadoslech.cz a lákáme na první skupiny. Ta úplně první se odehraje ještě tentýž den. Do konce března jich pak proběhne dalších 9 a po každé se poctivě scházíme a přemýšlíme, jak co funguje. Střetáváme se s různými příběhy: někdo je kvůli karanténě odříznutý od ostatních a cítí se sám, jiný pak hledá únik a šanci potkat se s někým jiným, než s lidmi, se kterými je doma zavřený. Obecně ve vzduchu visí velká nejistota a napětí, ale i velký pocit sounáležitosti.

Průběh

V dubnu pak nadále vypisujeme skupinu prakticky na každý den a zkoušíme novinku – speciální rodičovský Na doslech. Z toho mám husí kůži ještě teď. Uvědomuji si totiž, že mezi tím, co se já v karanténě starám o svoji čerstvě naklíčenou slunečnici a zažívám těžkosti prvního pandemického měsíce, jsou tu tisíce rodičů, kteří situaci zažívají stejně těžko jako já či kdokoliv jiný a k tomu se ještě starají o své děti. Nemůžou si vzít pauzu ani si na pár dní odpočinout. K sobě se často dostávají až večer, potom, co se nejprve postarají a opečují svoje děti. Toto setkání mě naplňuje hlubokým respektem. Díky Na doslechu tak můžu vystoupit ze své sociální bubliny a vidět, že jsme v tom všichni spolu, i když každý trochu jinak.

V květnu se pak spolu se zlepšujícím se počasím a postupným rozvolňováním snížila i četnost vypsaných skupin. Ta pomalu klesala až k jedné týdně a v tomto režimu pokračovala i přes červen. Samotná setkání se čím dál tím víc odkláněla od čistě covidových témat a častěji se zaměřovala na to, „jak se vrátit k normálu“.

No a potom přišli prázdniny a spolu s nimi Na doslech výrazně zpomalil. Sem tam se sice vypsala nějaká ta skupina, každopádně velká potřeba potkávat se spolu v onlinu, navzájem sdílet a slyšet se odpadla. To znamenalo jediné – lidé se zase začali potkávat mezi sebou venku a věci se aspoň na chvíli vrátili k normálu. 

Jenomže jak asi správně tušíte, netrvalo to věčně. A spolu s druhou vlnou epidemie a dalším kolem velkých vládních opatření se v říjnu Na doslech opět rozběhl naplno. No a od té doby výrazněji nezpomalil, spíš naopak. Četnost skupin zase o něco vzrostla a dokonce se vypsala i skupina pro anglicky mluvící.

Dnešek

Dnes je 21. 3. 2021, přesně rok po spuštění stránek. Za ten rok se událo celkem 110 skupin, kterých se zúčastnilo 352 lidí. Nálada jako by trošku kopírovala tu, která byla ve společnosti přesně před rokem. Zase je ve vzduchu určitá nejistota a napětí, jenomže k těm se nyní přidává ještě velká únava a utahanost. Koronavirus a všechna možná opatření, jako by se staly běžnou součástí světa, ve kterém žijeme a pozornost se tak věnuje spíše „všednějším“ životním tématům. Jenže v rámci Na doslechu je pořád  hodně cítit, že téma pandemie sice naoko ustoupilo do pozadí, nicméně stále výrazně ovlivňuje naše životy.

A tak ani po roce není situace zpátky v normálu a je přirozené, že se v tom ne každý cítí dobře, třebaže už koronavirus nepůsobí jako blesk z čistého nebe, ale spíše jako permanentně zachmuřená obloha. A proto bych Vám při čekání na slunečnější počasí chtěl dodat odvahu. Pokud o návštěvě Na doslechu přemýšlíte, pojďte do toho. Je v pohodě se v divné situaci necítit v pohodě a sdílení s druhými nám často může pomoct.

Rádi Vás na setkání uvidíme, ostatně jako celý uplynulý rok. Protože být Na Doslech nám dává smysl a rozhodně s tím nehodláme přestat!

Radek