Jako personalistka jsem dlouho jsem žila hledáním toho, jak si být s lidmi v pracovních týmech blíž. Nenásilka je pro mě barevnou cestou, díky které se umíme vidět víc v lidské celistvosti našeho prožívání v osobním, ale právě i pracovním kontextu. A tak se ji snažím přinášet i na organizační úroveň do kolektivů i organizací, třeba když facilituju hledání firemních hodnot.
Baví mě přemýšlet nad tím, jak bychom mohli principy nenásilí žít v systémech kolem nás. Asi nejdůležitější je to pro mě v oblasti vzdělávání, která je mi blízká díky mé dlouhodobé práci na zavádění inovací do výuky budoucích učitelů a roli lektorky neformálního vzdělávání.
Sama pro sebe hledám balanc mezi empatií a sebevyjádřením: mou prací vždy bylo pečovat, a to je někdy těžké vypnout a neztratit u toho sebe. Tak se snažím být v míru s procesem sebe-objevování, kterým díky NVC postupně procházím.
Nejdřív jsem si myslela, že mou prací bude zachraňovat lokality ohrožené člověkem a vystudovala jsem cestovní ruch. Pak jsem studovala personální management a organizační rozvoj, v jejichž rámci jsem prošla dvěma dvousemestrálními kurzy koučinku a facilitace.
Relevantní praxe:
Nejvíce mě láká pracovat s týmy, učitelskými kolektivy nebo skupinami, které řeší složitá témata (např. klima, rovnost, mentální zdraví, queer témata). Konkrétně pak chci podporovat lidi z pečujících profesí. Zároveň ráda pracuju s vedoucími týmů nebo dalšími jednotlivci, kteří mohou ovlivnit jiné lidi.
Přeju si, abychom uměli naslouchat s laskavostí k sobě i k druhým, abychom v rychlém světě následovali své kapacity a aby péče nebyla druhou směnou, ale sdílenou a ohodnocenou součástí společnosti.
Momentálně žiju v Praze, pracovně se pohybuji různě po republice.