Autorka: Bára Herucová

.            

Jsme v polovině prosince a blíží se zimní svátky a konec roku. Čeká nás zimní slunovrat – den, kdy je nejdelší noc a nejkratší den. A právě zimní oslavy jako Vánoce či Chanuka se snaží do tohoto chladného temna přinést světlo, teplo ohně a vřelost lidských setkání.

Pro někoho svátky plynou v lehkosti, jiný v nich jen těžko hledá záblesky radosti a naděje. Někdo si velká setkání užívá, pro jiného jsou zahlcující. Někdo se Vánoc nemůže dočkat už od listopadu, jiný je odsunuje na okraj své pozornosti.
Ať to máte jakkoli, nabízím několik zamyšlení nad tím, jak může být nenásilná komunikace v tomto období oporou a zdrojem péče.

Orientace v sobě – jak si ujasnit, co je pro mně důležité

Těžko navigujeme v situacích, ve kterých nemáme jasno v tom, co je pro nás podstatné. Proto má smysl si na chvíli sednout a zorientovat se ve svém vztahu ke svátkům. Pomoci v tom mohou například kartičky pocitů a potřeb – https://www.nvc-cards.org/.

Začněte u pocitů: Jaké pocity se vám se svátky pojí?
Příjemné pocity ukazují na naplněné potřeby, nepříjemné zase na ty nenaplněné.

Vypište si všechny potřeby, které se vám se svátky spojují.
Když víte, po jakých potřebách – tedy krásných, nekontroverzních kvalitách života – toužíte, můžete začít přemýšlet, s kým, kdy, kde a jak si je chcete naplnit. Jinak řečeno: můžete hledat strategie.

Pokud však máte u každé potřeby jen jednu strategii, snadno se dostanete do pasti. Co když zrovna nebude možná? Zkuste si proto ke každé potřebě napsat alespoň pět různých způsobů, jak ji můžete během svátků naplnit.

Je to příprava, o kterou se můžete opřít při navigování náročných situací v hektickém svátečním čase.

• Myši snědly všechno cukroví? Požitek smyslů naplníte třeba bramborovým salátem. 
• Zasněžené cesty a rodina se k vám nemůže dostat? Pospolitost vytvoříte videohovorem. 
• Všichni onemocněli a doma je nepořádek? Uklidíte společně alespoň stůl a vědomě dáte přednost klidu před čistotou. 

Potřeby jsou kompas, který pomáhá neztratit směr ani v bouřlivých a proměnlivých podmínkách plavby životem.

Upřímné sebevyjádření – jak sdílet, co je pro mně důležité

Když už máte jasno v tom, co potřebujete, a znáte různé strategie, jak si potřeby naplnit, je čas to komunikovat s ostatními.

Jasnost v očekáváních dokáže vnést do svátečního chaosu tolik potřebný klid. Často ji podceňujeme – možná proto, že svátky stojí na rituálech a tradicích, které se rok co rok opakují. Jenže lidé i okolnosti se mění. Děti rostou. Kapacity kolísají.

Je proto užitečné říkat si navzájem, co bychom rádi zažili, dělali, dostali – a hlavně jaká potřeba za tím stojí. Co je pro nás opravdu stěžejní.

Empatie – jak slyšet, co je důležité pro ostatní 

Součástí sváteční pohody je i ochota naslouchat druhým, kteří mají své vlastní potřeby, touhy a očekávání. Empatie znamená vytvořit prostor, kde jsme přítomní jejich zkušenosti – i když s ní nesouhlasíme, můžeme ji pochopit a dát jí váhu.

K otevřenosti vůči druhým pomáhá:

• soustředit se na potřeby – co je tam opravdu důležité pro nás i pro ně 
• opustit představu, že strategie musí vypadat jen jedním způsobem 
• přijmout, že všechny emoce jsou v pořádku, i o svátcích 
  • nenaplněné potřeby přinášejí nepříjemné pocity (lítost, smutek, vztek, frustraci…)
  • naplněné potřeby se projevují příjemnými pocity (radost, nadšení, vděčnost, láska…)

Možná namítnete, že tyto procesy, dohody a rozhovory zaberou spoustu času a energie – a té je v zimě málo. Je to tak. Zároveň to ale může být investice do budoucna: vytvoříte pevný základ mechanismů, které podporují potřeby všech. Další roky pak jen ověřujete, jestli se něco nezměnilo – zda není potřeba “vymalovat” nebo něco “opravit”. Už ale nestavíte dům od základů.

Protože dobrý základ – tedy vztahy založené na pospolitosti a zohlednění potřeb všech – prostě funguje.

         .   

U nás doma to vedlo třeba k tomu, že jsme postupně zavedli menší počet dárků (ze začátku to bylo náročné a šlo to postupně, dnes už je to “normálka” a nikdo se nad tím nečílí), tradiční štědrodenní „vyvětrávací“ procházku (bo být zavření spolu doma celý den nám prostě nesvědčelo), nebo rozložení příprav do delšího období před svátky (stromek stavíme už v prvním adventním týdnu).

Díky tomu se nám lépe daří napojení na sebe i na druhé – a právě to je pro příjemně strávené sváteční dny klíčové.

Přeji krásné období největší temnoty i veselý návrat k přibývajícímu světlu.