Autorky a autor: Hana Švábíková, Petr Sucháček, Veronika Batelková, Marie Škrdlíková
Na konci března 2022 jsme v Ekocentru Loutí spoluorganizovali osmidenní mezinárodní kurz nenásilné komunikace pro pestrou skupinu pracovníků a pracovnic s mládeží z Česka, Bulharska, Řecka, Chorvatska, Itálie, Rumunska, Polska, Španělska a Maďarska.
Účastníci a účastnice se rozvíjeli*y v pochopení základních principů nenásilné komunikace, ve schopnosti napojení se na sebe, empatie k druhým, rozpoznávání pocitů a potřeb a dalších dovednostech, které je podpoří v jejich práci s mladými lidmi.
Jak se naše záměry vydařily, jaké to bylo pro účastnice z Česka a co si z kurzu odnášejí, to chceme shrnout v tomto blogovém příspěvku.
S čím účastnice na kurz přijížděly?
Díky délce kurzu a množství času, který byl věnovaný praxi každého účastníka a účastnice, propisovaly se do kurzu jednotlivá témata, záměry a příběhy každého z nich. Opakujícím se tématem byl strach z konfliktů, což bylo zejména před kurzem aktuální i pro Verču: „Vyhýbala jsem se jim, jak jsem jen mohla. Většinou jsem lidem na všechno kývla, jen abych se náhodou nedostala do hádky. Projekt to změnil. Teď, když vím, že existují nástroje, jak sice konfliktu nezabránit, ale udělat z něj výzvu s cílem společného porozumění, přistupuju ke konfliktům mnohem otevřeněji – se zvědavostí a pocitem dobrodružství.”
Jak to celé probíhalo?
Během dnů účastníci*e hravě zkoumaly*i, jaké potřeby a pocity se skrývají za naším chováním, v našich reakcích, a co mohl asi cítit a potřebovat druhý člověk?… Rolové hry, procházky, tvůrčí aktivity, to všechno pomohlo jednoduše vstřebat množství poznatků a dojmů, které provázely každý den. „Setkávali jsme se ve dvojicích, menších skupinách i společně, učili jsme se formulovat požadavky, vyjadřovat vděčnost, mluvit jasně a výstižně. Nemuseli jsme být dokonalí, pracovali jsme s chybami a nezdařilými pokusy. Prostor a čas, toho jsem si cenila každý den a při každém aha-momentu.”, popisuje Marie.
Každý den účastníci*e zažívali*y mimo jiné dyády, kdy ve dvojicích mluvili (nebo mlčeli:)) o tom, co je v nich zrovna živé. „Právě napojení se sama na sebe mi dělalo a stále dělá největší problém.”, říká Verča. „Věděla jsem, že musím začít u sebe – vnímat samu sebe, pozorovat, co se ve mě děje. Ale byla to pro mě nejtěžší část dne, zdálo se mi, že neumím své pocity dostatečně dobře vnímat a popisovat. Teď jsem vděčná, že vím, že s tím můžu dál pracovat a rozvíjet se, například psaním si deníčku nebo tréninkem mindfulness technik.”
Jaké momenty se vám vybaví, když si na kurz vzpomente?
„Pamatuju si chvíle, kdy jsem si mohla v modelovkách všimnout nějakého opakujícího chování.”, říká Hanka. „Například, že druhý často ve chvílích konfliktu potřebuje třeba jen prostor nebo čas – a že se někdy na věci dívám moc složitě, místo toho, abych se nadechla, vydechla a zkusila s tím člověkem být v tu danou chvíli a víc vnímat, že možná to nemusíme řešit hned teď nebo touhle konkrétní strategií, kterou máme zarytě v hlavách. A že možná méně slov řekne víc.”
Pro Marii kurz symbolicky začal větou Všechno, co člověk dělá, je strategie k naplnění jeho potřeb. Potom vzpomíná na poslední den, kdy skupiny učastníků a účastnic připravovaly vystoupení pro ostatní. Tématem měly být základní principy nenásilné komunikace. „Moje skupina si zvolila princip Existuje mnoho strategií k naplnění jedné potřeby. Polštář, na kterém jsem ležela uprostřed improvizovaného pódia, představoval spánek. Někdo se o něj přetahoval, někdo mě vydíral, abych mu polštář dala a jiný si lehl na tvrdou podlahu, aby se o něj nemusel hádat. Nakonec poslední člověk poprosil, jestli se o polštář můžeme podělit a spát na něm oba, ukolébavka, úklona, potlesk. Celý večer plný představení nás všechny rozveselil a pracovali jsme v týmu s tím, že jsme mohli zkoušet, zda dokážeme komunikovat nenásilně i v reálných a nepředvídatelných situacích.”
Jaký má kurz dopady do vašich životů?
Jeden den kurzu se věnoval embodied NVC: „pomohlo mi, když jsem zjistila, že se do pocitu můžu víc fyzicky uvolnit, více si ho prožít v těle, kde opravdu je, jak je intenzivní, jestli trvá dlouho nebo je to tahle malá chvíle. Tomu jsem dřív nerozuměla, jak jako, že jsou pocity v těle? Teď se přistihnu, že mám zatnuté svaly, přešlapuju, choulím se, buší mi srdce, je mi horko, jsem úplně uvolněná nebo se klepu… Pomáhá mi to i se sebenapojením a abych nejedla unáhleně.”, sdílí Hanka a doplňuje: „a teď po kurzu prožívám uvědomění, že ty věci jdou prakticky žít v každodenním životě, že si takové prostředí umíme vytvořit, když si o něj umíme říct. Třeba jen o to, že potřebujeme, aby nás někdo druhý chvíli poslouchal bez toho, aby nám do toho nějak vstupoval. Nebo že ne vždy potřebujeme reakci, ale chceme třeba jen sdílet. Nebo, že právě reakci potřebujeme, i když ve větě nebyla otázka. :)”
„NVC vnímám ve svém životě každý den. Myslím si, že mám větší trpělivost s lidmi i se sebou samou. Že více chápu, proč se lidé nějak chovají. A také že jsem k lidem otevřenější, upřímnější. Zároveň si uvědomuju, jak je komunikace s lidmi těžká a že naučit se plně komunikovat nenásilně je v podstatě nikdy nekončící cesta.”, popisuje Verča.
Podobně to vnímá i Marie: „Co se ve mě uhnízdilo během osmi dnů v Loutí, vnímám každý den – v práci, s rodinou, s kamarády. Je to jako učit se nové řeči. Dělám drobné krůčky na cestě k empatičtějšímu přístupu k sobě samé i k lidem a světu okolo mě.”
Závěrem
Máme velkou radost, že se nám podařilo spoluvytvářet prostor, ve kterém se mohla udát spoustu individuálních i skupinových posunů. Když se do témat ponoříme na delší dobu se skupinou lidí, vznikají silná pouta, a tak byl odjezd náročný. Ale to je v pořádku, to k tomu patří. Chceme, aby se posuny děly nejen na kurzu, ale i díky němu také ve vnějším světě. Jsme nadále v kontaktu a podporujeme se v tom vytvářet cesty k porozumění.
Projekt byl realizován ve spolupráci s organizacemi Youthtopia (Řecko), Youth Connect (Itálie), Proactive Association (Polsko), Ocean Znanja (Chorvatsko), Dreams for Life (Rumunsko), 21 Nap (Maďarsko), Ara and Moviment (Španělsko) a díky finanční podpoře programu Evropské komise Erasmus+
